Podlesí (Streitseifen) - Historie
Malá osada Podlesí leží nedaleko česko-německé hranice při silničce z Potůčků do Rozhraní v nadmořské výšce kolem 850 metrů. Do Podlesí, které od reformy státní správy v polovině 19. století spadá pod Potůčky a které dodnes z větší části existuje, se dá rovněž dostat po cestě z Pískovce (2 km) nebo Hájů (cca 3 km).
Jak vyplývá z německého názvu osady Streitseifen, Podlesí vzniklo v souvislosti s hornickou činností poté, co zde byly objeveny náplavy bohaté na cínovec. Slovo Seifen, typické pro řadu krušnohorských míst, totiž naznačuje, že zde v minulosti byly sejpy čili rýžoviska, první slovo (Streit) znamená v němčině spor či hádku. Název lze tedy vykládat tak, že šlo území, kde probíhaly spory při žádostech o „zaclaimování“ prvních rýžovnických polí.
Jak je uvedeno v textu o Pískovci (Schwimmiger), okolí Podlesí patřilo k oblastem, kde se v centrální části Krušných hor začala hornická činnost rozvíjet nejdříve, a to již ve druhé polovině 14. století. K roku 1380 existují dva písemné prameny, které dokládají, že na nedalekém Streitbergu (později Sandfels, dnes Písečná skála, 972 m n.m.) existovaly již v té době doly na cín, přičemž jeden z nich je uváděn jako volný, tedy opuštěný, a musel být tudíž ještě staršího data.
Hlavní vlna využití zdejších ložisek však začala – stejně jako v okolí – až koncem 15. a zejména počátkem 16. století. Kolem roku 1480 byly v provozu doly na cín na Glücksburgu (dnes Rudná, 852 m n.m., na státní hranici SZ od Podlesí). V roce 1554 je zmiňován poprvé název Streitseifen jako oblast, kde pramení Streiseifenbach (dnes Podleský potok) a která byla označována jako „staré sejpy“. V roce 1583 jsou zmiňovány také nálezy stříbra a v roce 1611 zde vznikla stříbrná huť.
Rozvoj Podlesí byl těžce narušen třicetiletou válkou a protireformací, kdy zdejší evangelické obyvatelstvo raději odešlo do sousedního Saska, než aby se vzdalo víry. Také obyvatelé Podlesí tak zřejmě byli mezi těmi, kdo od roku 1654 začali osidlovat nedaleký Johanngeorgenstadt. Přestože pokusy o obnovení těžby cínu a později také kobaltových rud probíhaly i v 17., 18. a počátkem 19. století, neměly už zřejmě větší rozsah. Stará rýžoviska cínu zvláště na levém břehu Podleského potoka pod Písečnou skálou však dodnes udivují svými rozměry.
Po útlumu těžby se obyvatelé Podlesí živili hlavně lesnictvím, chovem dobytka a vzhledem k tomu, že osada leží v poměrně chráněné poloze mezi masivy Glücksburgu/Rabenbergu na severozápadě a Písečné skály na jihu, bylo zde dokonce možné pěstovat i brambory. Za první republiky nacházeli lidé z Podlesí obživu také v továrnách v Potůčkách. Farně patřilo Podlesí pod Horní Blatnou, věřící se ale mohli zúčastňovat také pobožností v kostele v bližších Potůčkách, vzdálených zhruba 3 km. Do Potůčků chodily i děti z Podlesí do školy, což zvláště v zimě bylo dosti komplikované.
Prakticky všechny domy z pěti, které stály v roce 1930, přežily poválečné období a existují dodnes, jen nejníže položený dům u Podleského potoka, který již dlouho chátral, byl na jaře 2006 stržen. Největším domem je dům č. 3, který vznikl v 30. letech na místě kompletně přestavěného staršího domu a nesl název „Edelweiß-Hof". Po válce byl využíván jako podniková zotavovna a dnes je v něm fungující penzion Červená liška.
Stará hornická minulost Podlesí se zachovala i v lidových pověstech, které se vážou k dolu Glücksburg se stejnojmenným cechovním domem v lese nad Podlesím směrem na Potůčky. Podle lidové tradice, kterou v roce 1925 zaznamenal krušnohorský folklorista Johann Endt na základě vyprávění obyvatele Podlesí Kleofáše Ullmanna, zde stával starý hrad, v němž byl ukryt poklad. Glücksburg měl být – od doby kolem roku 1800 - podle pověsti chráněn proti ohni požehnáním jedné cikánky. Tak tomu prý bylo až do doby, než do budovy udeřil blesk a celý hrad (či důl) shořel. Podle Ullmanna byly v jeho době ještě patrné základové zdi stavby. Kolem dolů na Glücksburgu dnes vede naučná stezka z Potůčků.
